“Revoluce na kontinentu dozrála a rychle nabere proletářskou formu. Neutne ji ale hned v rozpuku rod’c’ se kapitalismus v Rusku a Č’ně, kde je burõoazn’ společnost stále jen ve svŽm zárodku?”
Marxův dopis Engelsovi, 1857

KOMUNISMUS NEN’ ANI DOKTR’NOUpocházej’c’ z hlavy nějakŽho spasitele světa ani politickou organizac’. Je to, jak Marx řekl v Manifestu, “reálnŽ hnut’ odv’jej’c’ se před naûima očima.” V současnŽm klimatu, kdy po roce 1989 “triumfoval kapitalismus,” nen’ zcela evidentn’, kde se toto reálnŽ hnut’ nacház’ dnes a nebylo to evidentn’ ani nějakou dobu předt’m. Jiõ v prosinci 1918, pár tàdnů před t’m neõ byla zavraõděna, Rosa Luxemburgová v Rote Fahnenapsala:

“Ve vûech předeûlàch revoluc’ch se antagonistickŽ strany navzájem konfrontovaly otevřeně: tř’da proti tř’dě, program proti programu. V současnŽ revoluci vojáci, kteř’ chrán’ starà řád, neintervenuj’ ve jmŽnu vládnouc’ch tř’d, ale pod praporem “sociálně demokratickŽ strany.” Kdyby se œstředn’ otázka revoluce nastolila otevřeně a poctivě: kapitalismus, nebo socialismus ö velká větûina proletářů by dnes nepřipustila õádnŽ pochyby nebo váhán’.”

Úijeme ve světě, kde lze “otevřeně a poctivě” nastolit jen málo důleõitàch otázek, pokud vůbec nějakŽ. Tento svět je uõ 25 let v krizi ö v krizi, která způsobila devastaci větûiny LatinskŽ Ameriky a Afriky, která přivodila váõnou materiáln’ regresi mili—nům lid’ v severn’ Americe a jeûtě větû’mu mnoõstv’ lid’ v bàvalŽm “sovětskŽm” bloku (sověty o veûkerou skutečnou moc přiûly do roku 1921) a která nyn’ ohroõuje západn’ Evropu “brazilizac’” (rotace “flexibiln’” pracovn’ s’ly dovedená k dokonalosti za diktatury v 70. letech 20. stolet’), kterou kapitalistickà tisk nazàvá “americkàm modelem.” Tento “americkà model” znamená, õe od roku 1973 poklesla õivotn’ œroveň 80% obyvatel USA o 20%, jedna třetina pracovn’ s’ly byla zredukována na zaměstnance dočasnŽ a s částečnàm œvazkem a (převáõně minoritn’) vězeňská populace do roku 2010 dosáhne 5 mili—nů lid’. Jakkoli nesourodě mohou bezprostředn’ př’činy vypadat, jmŽna jako Libanon, Irák, Afghánistán, Čečensko, bàvalá Jugoslávie, LibŽrie a Rwanda evokuj’ reálie barbarskŽ destrukce, kterŽ jsou vûechny součást’ jednoho dějinnŽho obdob’ a jedinŽ světovŽ krize trvaj’c’ od počátku 70. let 20. stolet’, v nichõ se rozpad a rozpuûtěn’ jev’ (a jsou vyobrazovány) jako jedinŽ alternativy k dominantn’mu “světovŽmu pořádku.” Od roku 1985, tj. od počátku Gorbačovova obdob’, klesala v Rusku středn’ dŽlka õivota ročně o jeden rok: z 69 na 57, coõ je největû’ zaznamená demografická katastrofa v dobách m’ru.

Vûichni õijeme v jednom světě a neõ bude lŽpe, bude jeûtě hůř.

Sjezdy (II. a III.) KomunistickŽ internacionály v letech 1920 a 1921 prohlásily kapitalismus v celosvětovŽm měř’tku za dekadentn’ způsob vàroby. NáslednŽ události dodávaj’ tomuto hodnocen’ jistou váhu. Obdob’ 1914-1945 ö se dvěma světovàmi válkami, globáln’ depres’, faûismem a stalinismem ö bylo obdob’m (do tŽ doby) nev’danŽ zkázy. Expanzi v letech 1945-1975 mus’me vidět právě na pozad’ tŽto zkázy, která připravila cestu pro novou fázi akumulace a obdob’ poč’naj’c’ lety 1973-75, tedy naûe vlastn’, je na dobrŽ cestě, aby tuto zkázu jeûtě předčilo. Od “ropnŽho ûoku” v roce 1973 (událost, jeõ v’ce neõ kterákoli jiná symbolizovala konec poválečnŽho boomu) zemřelo v třet’m světě z nikoli nevyhnutelnàch ekonomickàch důvodů v’ce lid’, neõ jich padlo v boj’ch II. světovŽ války.[1] A nesm’me zapom’nat, õe ani během boomu po roce 1945 svět nezaõil ani jedinà rok m’ru, coõ zcela kontrastuje s klasickàm věkem kapitalismu v letech 1815-1914.

Komunistická internacionála zhodnotila kapitalismus jako dekadentn’ uprostřed posledn’ celosvětovŽ exploze klasickŽho dělnickŽho hnut’. Ruská a německá revoluce v letech 1917-1918 byly nejvyûû’m bodem povodně, která do roku 1921 hluboce otřásla 20 zeměmi[2]. K ničemu srovnatelnŽmu od tŽ doby nedoûlo.

K ničemu srovnatelnŽmu od tŽ doby nedoûlo a svět, v němõ õijeme, za to plat’ straûlivou cenou. Obdob’ 1917-1921 se vyznačovalo jednotnou ofenz’vou dělnickŽ tř’dy, která zast’nila předchoz’ mezinárodn’ konjunktury, v nichõ byla komunistická exprese stále jeûtě v plenkách (1789)[3], nebo ve velkŽ menûině (1848), či izolovaná jako menûina v rámci jednŽ země (Pař’õská komuna v roce 1871). Komunismus ö reálnŽ hnut’ ö byl sice menûinou i v letech 1917-1921, ale dokázal zanechat na událostech svoji stopu daleko v’ce neõ kdy předt’m nebo potom. Aniõ bychom zab’hali do otázky, zda byl svět hned po I. světovŽ válce zralà na dělnickou revoluci (dle mŽho názoru nebyl, ale pochopitelně ani těm nejlepû’m revolucionářům onŽ doby to nemohlo bàt tak jasnŽ), lŽta 1917-1921 zůstávaj’ prahem, kterà bude muset budouc’ unifikace podm’nek překročit.

Odliv tŽto vlny z let 1917-1921 rychle uvolnil cestu obecnŽmu rámci kontrarevoluce (faûismus prvně triumfoval v roce 1922 v Itálii, stalinismus prvně triumfoval v letech 1924-27 v Rusku), v němõ byla vûechna potenciálně srovnatelná hnut’ mrtvě narozenàmi dětmi, nebo byla kooptována, či zhasla v izolaci. Je zřejmŽ, õe masová hnut’ mohla jen ztěõ’ zůstat po roce 1921 nezměněná. Č’nskŽ děln’ky rozdrtil v …anghaji v roce 1927 Čankajûek. Německá dělnická tř’da, jej’õ komunistická menûina byla společnàm œsil’m sociáln’ demokracie a Freikorpsu poraõena jiõ v letech 1918-1921, kapitulovala před Hitlerem tŽměř bez boje v roce 1933. V letech 1934-1937 přeûli do ofenz’vy děln’ci v USA, Francii a …panělsku, ale zadrõela je sociálně demokraticko-stalinistická “Lidová fronta.” …panělská revoluce zahynula pod okovanou stalinisticko-republikánskou botou v květnu 1937, a to k velkŽ œlevě kaõdŽ mocnosti: faûistickŽ, demokratickŽ, či “socialistickŽ.” Jiõ v roce 1933 byli F. D. Roosevelt, Stalin a Hitler znamen’m světovŽ hegemonie tř’ velkàch etatistickàch strategi’ (sociáln’ho státu, stalinismu, faûismu) určenàch k zadrõován’ dělnickŽ tř’dy. Chyběl jiõ jen etatismus třet’ho světa prosazovanà “národněosvobozeneckàmi frontami,” NŽhrœy, Nkrumahy a Sukarny (etatismus, kterà čerpal různŽ prvky z těch tř’ ostatn’ch), kterà přiûel po roce 1945. Svět stále jeûtě õije v troskách těchto variac’ na tŽma “pokrokovŽho” “lidovŽho státu” (Volkstaat), kterŽ podlehly neoliberáln’ ofenz’vě, jeõ začala v roce 1975, a kterŽ Marx denuncoval jiõ v Kritice gothajskŽho programuz roku 1875.

Rozd’l v hloubce sociáln’ch exploz’, kterŽ následovaly po I. a II. světovŽ válce, můõeme změřit uplynulàm œspěchem tohoto etatistickŽho zadrõován’, kterŽ se předt’m v dějinách připravovalo a vybruûovalo celàch osm desetilet’ ö vûechny jeho varianty (včetně faûismu) jsou dluõn’ky německŽ sociáln’ demokracie a jej’ symbolickŽ postavy, Ferdinanda Lassalla.[4]

EtatistickŽ stolet’ 1875-1975 bylo sociálně demokratickou Žrou. Je konec. Jiõ nikdy se nevrát’, protoõe kapitalismus v celosvětovŽm měř’tku jiõ pro ni nemá m’sto.

A dneûn’ revolučn’ levice, aby byla hodna komunistickŽho hnut’, mus’ zapomenout na klapky na oč’ch, kterŽ zdědila z minulosti. Blair, Jospin, nebo Prodi, stejně jako před nimi Mitterand, (Felipe) Gonzalez nebo Papandreu, nejsou o nic větû’mi “sociálně demokratickàmi reformisty,” neõ byli Margaret Thatcherová nebo Ronald Reagan, jejichõ politiku imituj’ a přikraûluj’ “sociáln’” demagogi’. Stejně jako kaõdà jinà burõoazn’ politik, i oni jsou jen pouhàmi administrátory kapitalistickŽ œspornosti, kteř’ obàvaj’ zdechlinu zkrachovalŽho hnut’ a kteř’ během celŽ řady let, kterou od roku 1975 strávili u moci ö často se solidn’ parlamentn’ větûinou ö nezavedli ani jednu jedinou “reformu,” kterou by si někdo zapamatoval. Dokonce i ve Spojenàch státech se starà aparát pseudolevicovŽho zadrõován’ připravuje na odmrûtěn’ 30. let 20. stolet’ (během nichõ, jak jistě nen’ třeba zdůrazňovat, byla americká dělnická tř’da poraõena), ale postavy jako Sweeney a Carey nedosahuj’ ani velikosti Waltera Reuthera a kaõdá “levicová” vláda, která vzejde z liberáln’ho kř’dla DemokratickŽ strany, nebo jej’ch nátlakovàch lid’ v Labor Party či New Party, nebude m’t ani onu trvalou s’lu F. D. Roosevelta. Reálnàm dopadem takovŽto politiky na vlastn’ dělnickou tř’du je narůstaj’c’ přitaõlivost rasistickŽ krajn’ pravice. Občas se zdá, õe ta je jedinou viditelnou skupinou př’mo apeluj’c’ na záûť dělnickŽ tř’dy, která se nahromadila za 25 let krize a o n’õ nemá ona uhlazená vrstva akademickàch yuppies, která ve větûině zem’ obàvá aparáty “sociálně demokratickŽho reformismu,” ani páru. V Belgii, ve Francii a v Rakousku se jiõ krajn’ pravice, s jistou základnou podpory v dělnickŽ tř’dě, etablovala jako politickà arbitr proti tichàm či otevřenàm “velkàm koalic’m” oficiáln’ “pravice” a oficiáln’ “levice.”

Kaõdá generace komunistů, Marxem poč’naje, se dopouûtěla onŽ pochopitelnŽ chyby, õe věřila, õe õije v “konečnàch dnech.” Marx ani nevěděl, jak velkou má pravdu, kdyõ komunismus označil za “starŽho krtka,” kterà se vrtá pod povrchem, zdá se, õe zmizel a on se pak objev’ silnějû’, neõ kdy byl. A nelze neõ se tázat, kde je tento starà krtek dnes. A jeûtě větû’ pravdu Marx měl, kdyõ v OsmnáctŽm Brumaire napsal:

 “·ProletářskŽ revoluce· se neustále zabàvaj’ sebekritikou a opakovaně přeruûuj’ svůj průběh. Vracej’ se k tomu, čeho jiõ bylo zjevně dosaõeno, aby tento œkol započaly nanovo; s nemilosrdnou důkladnost’ se vysm’vaj’ nepostačuj’c’m, slabàm a b’dnàm aspektům svàch prvn’ch pokusů; zdá se, õe svàm oponentem praût’ o zem jen proto, aby ze země načerpal novou s’lu a povstal před nimi jeûtě kolosálnějû’, neõ kdy byl; znova a znova se stahuj’ před neurčitou nezměrnost’ svàch vlastn’ch c’lů, dokud nevznikne situace, kdy je jakàkoli œstup nemoõnà a podm’nky sami křič’:

Hic Rhodus, hic salta! Zde je růõe, zde budeme tančit!”

ZBYTEK TOHOTO ČLÁNKU plyne ze situace, v n’õ se nacház’me 150 let po Manifestu a pokus’ se “vrátit k tomu, čeho jiõ bylo dosaõeno, aby tento œkol započal nanovo.”

Sociáln’ demokracie, stalinismus a v obdob’ po II. světovŽ válce byrokraticko-rolnickŽ “národněosvobozeneckŽ fronty” ve třet’m světě byly v letech 1945-1975 přesně těmi “nepostačuj’c’mi, slabàmi a b’dnàmi aspekty,” kterŽ byly vybudovány na (pravděpodobně nevyhnutelnŽ) poráõce komunistickŽho hnut’ po I. světovŽ válce, přičemõ kaõdà z nich Marx předj’mal ve svŽ Kritice gothajskŽho programuz roku 1875 a svoj’ nočn’ můrou “lidovŽho státu.” Nyn’, kdyõ vûechny zmizely,[5] je třeba si uvědomit, õe jejich kolosáln’ nezdar byl alespoň velmi nápomocnà při objasňován’ toho, o čem komunismus nen’, ale i při objasňován’ rozd’lu mezi státem, formami vlastnictv’ a politickou sfŽrou na straně jednŽ a proletariátem na straně druhŽ. Dějiny ukazuj’, õe “vláda politickŽ strany dělnickŽ tř’dy,” “znárodněnŽ formy vlastnictv’” a dokonce i “dělnická kontrola nad vàrobou” jsou přinejlepû’m externalitami komunismu, zat’mco ty prvn’ nejsou ani vàrazem vlastn’ho marxiánskŽho projektu: zruûen’ hodnoty, námezdn’ práce (status pracovn’ s’ly jakoõto komodity) a světovŽho trhu. Toto je pak součást “sebezruûen’” proletariátu ö aktu, kteràm “tř’da s radikáln’mi okovy” ruû’ svůj status komodity. Komunismus sestává z:

 “·materiáln’ch prvků pro rozvoj bohatŽ individuality, která je stejně vûestranná ve svŽ produkci jakoõto ve svŽ spotřebě a jej’õ práce se tud’õ jiõ nejev’ jako práce, ale jako plnà rozvoj aktivity samotnŽ.”[6]

NicmŽně podm’nky roku 1997 mohou, alespoň povrchně, jen ztěõ’ evokovat nějakà triumfalismus či dokonce optimismus. Evokuj’ jedině Marxovu předpověď, õe dlouhodobàmi vyhl’dkami kapitalismu jsou “socialismus nebo barbarstv’.” Dnes moõná jeûtě nen’ za pět minut dvanáct, ale jiõ se připozd’vá a barbaři v’těz’.

ČASTO SE Ř’KÁ, BYŤ MÁLOKDY SE CHÁPE PODSTATA TĚCHTO SLOV, õe Marxovy ideje zřejmě měly větû’ dopad v polorozvinutàch a nerozvinutàch společnostech ö poč’naje Německem 50. let 19. stolet’, přes Rusko 70. let 19. stolet’ aõ konečně od 20. let 20. stolet’ po koloniáln’, později “třet’,” svět ö neõ ve zralàch kapitalistickàch společnostech (např. Velká Británie nebo později USA), která Marx chápal jako ta nejpravděpodobnějû’ m’sta přechodu k socialismu. Dnes, kdyõ je jiõ nesporně jasnŽ, õe “reálnà socialismus,” kterà byl vàsledkem tŽto zjevnŽ anomálie, byl ve skutečnosti dlouhou etatistickou oklikou ke kapitalismu (čehoõ je Č’na nejnovějû’m a nejzvučnějû’m př’kladem), je velkou ironi’, õe se zcela vypařila jakákoli ûiroce sd’lená vize pozitivn’ alternativy, která by překračovala liberálně demokratickà kapitalismus. Pro Marxe ale komunismus nebyl o nic v’ce “viz’” neõ doktr’nou či politickou organizac’. Chceme-li dnes lokalizovat onoho starŽho krtka, jde o to lokalizovat to, co bychom mohli nazvat “negativn’ př’tomnost’” komunismu ö viditelnŽ manifestace faktu, õe se stávaj’c’ vàrobn’ s’ly v celosvětovŽm měř’tku bouř’ proti dominantn’m vàrobn’m vztahům.

Nejfundamentálnějû’m aspektem tŽto tendence je neschopnost kapitalismu převŽst růst produktivity práce v pokrok společnosti jako celku, č’mõ se přesvědčivě demonstruje, õe kapitál je antagonismem kaõdŽ ideje společnosti.

Občas se zdá, õe se celá současná realita spikla, aby demonstrovala pravdivost Marxova tvrzen’, õe kapitál můõe bàt kapitálem jedině d’ky vztahu k õivŽ práci.

Manifestace světovŽ krize ve Spojenàch státech po roce 1973 jsou toho perfektn’ ilustrac’.

Před sto lety byl stěõejn’m poõadavkem dělnickŽho hnut’ v USA osmihodinovà pracovn’ den; v 30. a 40. letech 20. stolet’ jej bylo povětûinou dosaõeno. Od roku 1973 produktivita práce poměrně stále stoupá a mŽně lid’ s niõû’mi náklady vytvář’ (v globáln’m měř’tku) větû’ totáln’ produkt.

Jenõe, co se ve stejnŽ době stalo s americkou pracovn’ silou? ReálnŽ mzdy poklesly o 20%; průměrnà pracovn’ tàden se prodlouõil o 20% (z 39 hodin na 47); osmihodinovà pracovn’ den se pro větûinu zaměstnanàch lid’ stal minulost’, zat’mco jedna desetina obyvatelstva je odsouzena k totáln’ marginalitě. Nav’c, průměrn’ AmeričanŽ, kteř’ v roce 1950 dávali 15% svŽho př’jmu na bydlen’, teď na ně dávaj’ 40-50%. Tato drtivá č’sla, vyjadřuj’c’ dlouhodobŽ pohyby kapitalistickŽho zákona hodnoty (a manifestace hodnoty v zisku, œroku a pozemkovŽ rentě), nade vû’ pochybnost ukazuj’, õe “pokrok” pro kapitál se stal retrogres’ pro společnost. KapitalistickŽ př’růstky produktivity se přenáûej’ v narůstaj’c’ redukci pracuj’c’ho obyvatelstva. Vznikla situace, v n’õ kapitál, aby přeõil, mus’ plodit rozsáhlou sociáln’ destrukci. Takováto situace, v n’õ mus’ kapitál ničit pracovn’ s’lu, aby se mohl znovu prosazovat jako kapitál, byla endemická pro kaõdou kapitalistickou krizi jiõ od samŽho počátku, ale aõ do 20. stolet’ se tak võdy dělo jen v omezenŽm měř’tku. Unikátn’ a novŽ je na současnŽ krizi to, õe tato destrukce prob’há v planetárn’m měř’tku.

FUNDAMENTçLNêM ROZPOREM KAPITALISMU je to, õe potřebuje õivou pracovn’ s’lu jakoõto měř’tko hodnoty a zároveň má tendenci svoj’ neutuchaj’c’ inovac’ vyhánět õivou práci z pracovn’ho procesu. Od jiõn’ho Bronxu aõ po jih centráln’ho Los Angeles jsou mili—ny zničenàch a zakrnělàch õivotů zřejmàm důkazem, õe v tomto systŽmu lidskŽ bytosti existuj’ kvůli “ekonomice” a nikoli naopak a õe lidskŽ bytosti, kterŽ jsou pro akumulaci kapitálu neuõitečnŽ, se odhazuj’ na sociáln’ smetiûtě, kriminalizuj’ se a systŽm jich vyuõ’vá k racionalizaci a legitimizaci svŽho vlastn’ho barbarstv’. Simultánn’ koexistence vàznamně zvàûenŽ produktivity práce a vàznamně prodlouõenŽho pracovn’ho tàdne je ö přes vûechno klábosen’ politiků, mŽdi’ a akademiků ö flagrantn’ demonstrac’ priorit systŽmu.

Nyn’ je jiõ tŽměř zapomenuto, õe v měs’c’ch před vypuknut’m I. světovŽ války, která vytvořila scŽnu pro prvn’ celosvětovŽ vzplanut’ proletariátu v letech 1917-21, se fakticky kaõdá země světa ř’tila do hlubokŽ recese či deprese, která inaugurovala pozdviõen’ v podobě “třicetiletŽ války” v letech 1914-1945. Samozřejmě, õe nelze a õe je marnŽ předpov’dat načasován’ a povahu př’ût’ho jednolitŽho zhroucen’ systŽmu v celosvětovŽm měř’tku, ale je nezbytnŽ chápat naûi situaci jako dobu, která se vznáû’ mezi minulàmi a budouc’mi momenty zvratu a jako jedinŽ adekvátn’ měř’tko, j’mõ můõeme posuzovat dennodenn’ ryt’ onoho starŽho krtka. Právě v těchto situac’ch ö jako třeba v letech 1789, 1848 či 1917 ö se totiõ systŽm stává zranitelnàm. A je nezbytnŽ, abychom tyto momenty nechápali jen jako pouhà mechanickà vàsledek nějakàch dějinnàch hodin, ale sp’ûe jako situace, v nichõ o vàsledkurozhoduje akce (nebo jej’ absence) dělnickŽ tř’dy ö jakási globáln’ konjunkturáln’ realizace Marxovy 11. teze o Feuerbachovi.

VêTĚZSTVê KOMUNISMU ROZHODNĚ NENê HOTOVOU VĚCê. “Socialismus, nebo barbarstv’” zůstává na konci 20. stolet’ t’m nejzhuûtěnějû’m vàsledkem vědeckŽho myûlen’. NicmŽně, odhlŽdneme-li od toho, jak si kapitalismus blyûtivě sám sobě blahopřeje ke svŽ nespornŽ celosvětovŽ hegemonii, podm’nky pro př’ût’ erupci starŽho krtka na povrch se jiõ shromaõďuj’. 150 let potŽ, co Marx s Engelsem napsali Manifest, je tohle snad ta největû’ pocta ze vûech.

 

Přeloõil: Vadim Barák, 30.1.-9.2. 2002

 

[1] Novinář Patrick Brogan, v The Fighting Never Stopped: A Comprehensive Guide to World Conflict Since 1945(New York 1990) odhadoval, õe po II. světovŽ válce zabily “m’stn’ války” v 50 zem’ch přes 20 mili—nů lid’ a to bylo jen do roku 1989 a tud’õ před řadou vàûe zmiňovanàch poõárů.

[2] Sociáln’ otřes po I. světovŽ válce nerozkymácel tak či onak jen málokterŽ m’sto na tomto světě. Lloyd George a britskà kabinet byli v lednu 1919 přesvědčeni, õe se revoluce bl’õ’; bylo to obdob’ krátkŽ maďarskŽ a bavorskŽ sovětskŽ republiky, potenciálně revolučn’ch situac’ ve V’dni a Varûavě, italskŽho “RudŽho roku” 1920, francouzskŽ stávkovŽ vlny v letech 1919-20, americkŽ stávkovŽ vlny v roce 1919 a sovětu v Seattlu, japonskàch ràõovàch bouř’ v roce 1918 a mnoha povstán’ v koloniáln’m světě, která v roce 1925 vyvrcholila rifskou válkou v Maroku a bouřlivàmi roky 1919-1927 v Č’ně.

[3] srovnej, C.L.R. James, The Black Jacobins(1963), kapitoly IV-V, o pozoruhodnŽ dialektice mezi bouřemi otroků v koloni’ch a revoluc’ v metropoli, která tu fungovala jiõ v epoûe francouzskŽ revoluce.

[4] Nevyzpytatelnà Michail Agurskij ve svŽ nevyzpytatelně brilantn’ a tŽměř nepovûimnutŽ knize The Third Rome: National Bolshevism in the USSR (Boulder, 1987) napsal: “Skutečnàm zakladatelem německŽho politickŽho socialismu nebyl ani Marx ani Engels, ale Ferdinand Lassalle (1825-1864)· Lassalle byl ctitelem etatistickŽho socialismu, hluboce zakořeněnŽho v pruskŽ tradici· Lassallovy knihy a pamflety se staly ned’lnou součást’ kaõdŽ socialistickŽ knihovny v Rusku. Stal se hlavn’m kanálem, j’mõ v tŽ době do Ruska pronikaly socialistickŽ ideje, včetně marxismu. Jiõ v roce 1869 si Gercen zvolil Lassalla jako pozitivn’ př’klad svŽ obhajoby státu proti Bakuninovu anarchismu.” (str. 33) V reakci na lassallovskŽ obsazen’ v ranŽ SPD Engels napsal: “V õádnŽ z těchto p’semnost’ se neoznačuji jako sociáln’ demokrat, ale jako komunista. Pro Marxe i pro mě je absolutně nepřijatelnŽ pouõ’vat k popisu naûich vlastn’ch koncepc’ takto elastickà vàraz.” (v Marx-Engels: La social dŽmocratie allemande, Pař’õ 1975, str. 7)

[5] Zbàvaj’c’ vàznamnějû’ sociálně demokratickŽ strany, v jejichõ čele kráčej’ Němci, se navzájem předháněj’ v opouûtěn’ “sociáln’ho státu,” kterà byl jejich charakteristickàm znakem, aby mohly s “pravic’” bojovat o to, kdo nejlŽpe spravuje neoliberalismus. Jejich přetrvávaj’c’ důvěryhodnost v dělnickŽ tř’dě zůstává kartou, která jeûtě nebyla plně vhozena do hry, jakkoli ochmataná můõe bàt po fiasku “eurosocialistickŽ renesance,” kterou v roce 1982, kdy “socialistŽ” vládli Francii, …panělsku a Řecku, proklamoval Michael Harrington.

[6] Grundrisse, (1973), str. 325.